Moje 3 největší chyby na začátku kariéry v IT – Jana Dvorak – Coaching


Moje 3 největší chyby na začátku kariéry v IT

Když se ohlédnu zpět na své začátky v IT, je mnoho věcí, které bych dnes dělala jinak. To je normální, získala jsem spoustu zkušeností od té doby.

Kam až chybějící komunikace se šéfem může zajít?

Po promoci jsem nastoupila do prvního zaměstnání, kde to zrovna nebylo růžové. Byl mi přiřazen permanentně špatně naladěný “mentor” a navíc neměl rád, když jsem se ho na cokoliv ptala. Téměř mi zakazoval telefonovat, protože ho to vyrušovalo. Cítila jsem se zbytečná a nekompetentní.

Co jsem udělala? Vzala jsem situaci jako fakt. Chodila jsem do práce s obavami, byla v permanentním stresu, takže můj život byl víceméně o přežívání. Když se ohlédnu zpět, tak jsem si jistá, že kolegovo chování bylo za hranicí psychické šikany.

Co bych udělala v takové situaci nyní? Už je mi jasné, že takové chování nemůže být akceptováno. Do takové situace se člověk ani nemusí dostat, pokud má pravidelné schůzky se svým přímým nadřízeným. Já jsem se se svým nadřízeným potkala dvakrát, když jsem nastoupila a když jsem předávala výpověď.

Očividně, můj předchozí šéf měl spoustu zodpovědnosti, ale očekávala bych od něj větší podporu a proaktivitu. Kdybych ale i já byla rozhodnější, mohla jsem si ušetřit spoustu trápení.

Každý z nás je jiný. Někomu stačí se se svým nadřízeným potkat jednou za čtvrtletí, někdo se potřebuje potkat každý týden. Nikdo by se neměl obávat plánovat si schůzku se svým nadřízeným tak často, jak potřebuje. Dobrý manažer to pochopí a bude se zajímat o to, jak se vám daří.

 

Kdo věděl, jak jsem dobrá?

Jedna z dalších věcí, kterou jsem zpětně pochopila byla až po přečtení knížky: ‘Women who brand’ od Catherine Kaputa.

Vždycky jsem kroutila hlavou nad maily od kolegy, který jakoukoli maličkost, kterou udělal pro zákazníka, vyhlásil na všechny světové strany.

Také jsem nerozuměla, proč byl povýšen kolega, i když já bych hodnotila svou práci jako přínosnější než byla ta jeho.

Co jsem dělala špatně? Moji zákazníci byli spokojení, neměla jsem žádné eskalace. Vše bylo doručeno včas a v nadprůměrné kvalitě. Kdo ale věděl o mém úspěchu? Nikdo.

Je důležité dělat sám sobě reklamu. Já vím, že to může být těžké, obzvláště pokud jste od přírody skromný člověk. Zkuste a sdílejte své úspěchy se svým přímým nadřízeným. Dejte jasně najevo, že žádná zpráva je dobrá zpráva. Jestliže váš přímý nadřízený nekomunikuje vaše úspěchy dál, postarejte se o to sami.

 

Senior znalostmi, junior komunikací.

Můžete být senior z pohledu náplně práce a profesních zkušeností, ale můžete stále být junior v oblasti emocionální inteligence. Tak tohle byl můj případ, bohužel docela dlouhou dobu.

Typická situace:

Obdržela jsem provokativní email, začala vidět rudě a rozpoutala jsem bitvu. Ukazovala jsem a hledala viníka. Můj cíl byl vyhrát emailovou bitvu, nikoliv vyřešit problém.

Strategie, kterou používám nyní:

  • Na email odpovím, až když jsem klidná.

  • Napíši email, po chvíli si ho přečtu a snažím se přemýšlet, jak se bude cítit příjemce. Pokud nic moc, přepíši email.

  • Pokud se nedokáži oprostit od emocí, nechám si od někoho poradit, jak email upravit.

  • Nepotřebuji vyhrát emailovou bitvu, orientuji se jen na vyřešení problému.

To, jak lidé komunikují v těžkých situacích, odděluje seniora a juniora. Řvaním na ostatní nebo hledáním viníka se nikdy žádný problém nevyřešil.

Pamatujte! Lidé rádi spolupracují s lidmi, v jejichž společnosti se cítí dobře.